V krátké historii našeho klubu už jsme toho zažili hodně, ale takový zápas jako v neděli ve Slivenci se jen tak nevidí. A to jsme si mysleli, že poslední vzájemný zápas na slivenecké půdě, který skončil divokým výsledkem 4:4, jen tak něco nepřekoná.
Do zápasu jsme nevstoupili špatně, avšak brzdila nás řada nepřesností, které nám bránily v rozvíjení útočných akcí. První nebezpečnou šanci jsme si vypracovali až kolem 20. minuty po akci Vejražky a Suchánka, ale dobře postavený Cicala koncovku nezvládl a ve velké šanci levačkou minul. Domácí zase hrozili při rohových kopech, které byly hodně nebezpečné. Postupem času se hra začala přiostřovat a také se začalo žlutit. Vůbec agresivita domácích a zejména domácího kapitána se rapidně zvyšovala a rovněž jeho psychický stav se zhoršoval a blížil se profilu chorého chovance z Bohnic. Situace vygradovala kolem 30. minuty, kdy se začal nesmyslně při vedení míče ohánět loktem, což viděli všichni kromě hlavního rozhodčího. Bohužel hned v dalším souboji to neunesl David Cicala, který nejspíše frustrován dosavadním průběhem, inzultoval protihráče a inkasoval červenou kartu. Čekala nás tak perná hodina hry v oslabení. I přesto jsme si dokázali ještě před přestávkou vypracovat obrovskou příležitost, Vejražka se řítil sám na gólmana, avšak v rozhodující chvíli bohužel uklouzl a bylo po šanci.
Druhá půle se vyvíjela poměrně příjemně, nenechali jsme se zatlačit, hráli vyrovnanou hru a dokonce se snažili ohrožovat branku domácích. Ale co se nestalo.. Běžela 61. minuta, naši útočnou akci jsme nedokázali zakončit a rozvíjející se brejk vysokého útočníka domácích, který se již blížil k naší brance hasil Beneš, odstavil jej pomocí faulu a hlavní rozhodčí vytáhl další červenou. Z toho jsme měli doslova rudo před očima, protože Benyho ještě zajišťoval Lukáš Kačena a zákroku odpovídala žlutá. Byli jsme hodně naštvaní, ale možná nás to ještě více semklo a začali jsme ještě více bojovat. Domácí obléhali naši obranu a zřejmě si mysleli, že to je jen otázka času, kdy vstřelí branku. My jsme se dobře posouvali, organizovaně bránili a uměli jsme i udržet míč. Největší šanci měli domácí v 77. minutě, kdy prudkou střelu Procházka vyrazil do tyče a míč se od ní odrazil pod našeho ležícího gólmana a míč se již kutálel za brankovou čáru, ale v pravý čas jej Prochy polapil a opravdu o fous zabránil gólu – to ale ještě nic neznamenalo! Domácí hráči se začali radovat a hlavní arbitr začal ukazovat na půlku- to už bylo moc i na našeho bývalého spoluhráče Petra Svobodu, který už si to mířil vyříkat s hlavním osobně s očí do očí. Ale ještě než to udělal, nás podržel asistent rozhodčího, který správně posoudil, že o gól se opravdu nejednalo a hrálo se dál. Nervozita domácích se stupňovala a nám se blížil sen v podobě uhrané remízy. Avšak toto bezprecedentní hororové divadelní představení ještě zdaleka nekončilo. V 84. minutě se na půli hřiště zmocnil míče Nedbal, geniálním sólem ala Maradona obešel tři slivenecké protihráče, pronikl do vápna a z levé strany obstřeloval gólmana, ten jeho střelu ještě vyrazil, ale střídající Tomek byl v pravý čas na pravém místě a míč dorazil do sítě- vedeme 0:1!!! Domácí nevěřili svým očím, rychle rozehráli a dále dobývali naši svatyni, ale jako v celém zápase jim buď chyběla přesná finálka anebo jejich střely končili mimo. V 88. minutě jsme neuvěřitelně udeřili podruhé. Ve druhé půli parádně a jakoby s několika plícemi navíc hrající Vejražka vybojoval míč na půli, vyvezl ho středem k pokutovému území Slivence, po pravé straně jej neskutečně doplnil Makovec, který vysprintoval z pozice pravého beka(poměrně riskantně), Vejry mu předal časovanou přihrávku a Maky křižnou střelou zvýšil na 0:2 a dal tak jeden ze
svých nejdůležitějších gólu za devětdevítku. Radost našich barev byla nepopsatelná. Ještě se pak hrálo pár minut, ale domácí byli jak po knock outu. Po závěrečném hvizdu naše euforie vypukla naplno, zahráli jsme fakt skvěle a po delší době ukázali opět charakter našeho klubu- klubu 1999 Praha!!! Zaslouženě si tak připisujeme důležité 3 body za vítězství, které jsme na závěr sezóny potřebovali jako sůl. Příště hrajeme s Kunraticema a musíme v posledním kole podzimu potvrdit tyto cenné body fenomenálního zápasu. 99 Praha!! 99 Praha!! 99 Praha !!
ČK: 30. Cicala, 61. Beneš
